18. 6. 2023 – DEN PRVNÍ (fotogalerie) CESTA DO PAŘÍŽE A BOHÉMA MONTMARTU
Z chebského nádraží vyrážíme vlakem do Norimberku v 9:36, čekají nás dva přestupy, ale těšíme se, jak pofrčíme více než 300 km/h až do samého srdce města nad Seinou. Do Paříže přijíždíme načas. Kupujeme jízdenky na metro a jedeme do hotelu. Ubytování probíhá hladce, rychle se občerstvíme a hurá do města! Naše první výprava směřuje na Montmartre. Náměstí Dalidy, Passe-Muraille, kabaret U hbitého králíka, náměstíčko Tertre a konečně bazilika Nejsvětějšího Srdce Ježíšova… Je krásně, teplo, všude spousta lidí, slunce pomalu zapadá. Plnými doušky nasáváme večerní atmosféru. K o n e č n ě jsme v Paříži! A co to slyšíme? Hudba, zpěv, aplaus. Nějaké karaoke? Jdeme to prozkoumat. Koncert nadšenců pod širým nebem jen kousíček od Sacré-Coeur. Kdo by odolal! Náš Adam rozhodně ne! Jsme na něj pyšní. Jeho interpretace Lennonovy Imagine je parádní! Čeká nás zpáteční cesta do hotelu, ale navzdory únavě si ji trošku prodloužíme. Přece si nenecháme utéct noční Moulin Rouge. Přes den byste si ho snad ani nevšimli, ale v noci se celý rozzáří a svými červenými lopatkami již přes 130 let láká turisty do svých útrob na nesmrtelný cancan français.
Zprávy z domova – Seznam zprávy: Neobvyklé zemětřesení zasáhlo Francii. Poškozeny jsou stovky budov… Francouzský seismologický úřad (BCSF) uvedl, že otřesy měly sílu 5,8 stupně, středisko pro seismická měření Renass naměřilo hodnotu 5,3 stupně. Zemětřesení o síle větší než pět stupňů jsou ve Francii neobvyklá, poslední takové bylo zaznamenáno v roce 2019. MY JSME NAŠTĚSTÍ NEZAZNAMENALI NIC.
Z hotelu vyrážíme v 8 h, čeká nás perný den! Začínáme na Trocaderu, Eiffelovku máme před sebou jako na dlani a připravujeme se na výstup! Jelikož jsme ve formě, první a druhé patro vybíháme po svých, ze střechy české ambasády, která je kousek od Eiffelovky, nás zdraví česká vlajka. A my chceme až do oblak! Do třetího patra nás ale pustí jen výtahem, vystojíme frontu… a už nám celá Paříž leží do slova i do písmene u nohou! Koukáme na ni z výšky 324 metrů, hlavou nám prolétnou myšlenky na Apollinaira, který Eiffelovku ve svých básních oslavoval, ale i na Maupassanta, který ji nenáviděl tak moc, že chodil do restaurace na jejím vrcholu, protože pouze z tohoto místa ji nemohl vidět. Po Eiffelce krátká zastávka na oběd a už pádíme k památníku Razie Zimního velodromu. 16. – 17. 6. 1942 došlo v Paříži k zátahu a hromadnému zatýkání židovského obyvatelstva ve Francii během 2. sv. války. Během dvou dnů bylo zatčeno 13 152 osob z Paříže a předměstí. Sběrným střediskem se stal Zimní velodrom, odkud byly osoby dále deportovány do vyhlazovacích táborů. Smutné na této události bylo to, že na zátahu se podílelo i 9 000 pařížských policistů a četníků. Nedaleko památníku objevujeme na Ostrově labutí Sochu svobody, přesně takovou (jen o malinko menší, měří jen 11 m) jako mají v New Yorku. A my už víme, jak se sestřička té americké do Paříže dostala. Se zmenšenou kopií Bartholdi-Eiffel “Svobodou“ se díváme se most Mirabeau a nastává chvilka poezie… Sam a Hanka nám recitují Apollinairovu báseň Most Mirabeau, kterou se aktivně během školního roku naučili. Nabrali jsme sílu a už zase běžíme jinam. Míjíme Vojenskou školu a blížíme se k Invalidovně. Jdeme pozdravit Napoleona I. a prozkoumat místo, které mu bylo po návratu ze Svaté Heleny přiděleno k věčnému odpočinku. Francouzi mu tak splnili sice s malým zpožděním, ale přeci poslední přání: „Je mým přáním, aby můj prach spočinul na březích Seiny, uprostřed francouzského lidu, jež jsem tolik miloval“. Invalidovnu, velké Armádní muzeum, opouštíme přes nádvoří, které se 9. 9. 2021 loučilo s velkým Bébelem – Jean-Paul Belmondem. Přicházíme k (prý) nejkrásnějšímu pařížskému mostu. Most Alexandra III. nás přenese z levého břehu na pravý, jdeme chvíli proti proudu a zastavujeme se u dalšího mostu. Informace pro zvědavce – Seinu v Paříži můžete přebíhat díky 37 mostům. Jedním z nich je také most Svornosti, jehož základy tvoří i kameny z rozebrané Bastily. Most Svornosti spojuje Bourbonský palác alias Národní shromáždění čili dolní komoru francouzského parlamentu s největším pařížským náměstím. Místem radosti a veselí, ale také bolesti, nenávisti, smutku a místem, kudy v 18. století tekly proudy krve… Kdysi náměstí Ludvíka XV., později náměstí Revoluce s hrůzostrašnou gilotinou, která sťala třeba Ludvík XVI., Marie-Antoinettu nebo Robespierra. Dnes na tomto náměstí nesoucím jméno Svornosti gilotinu naštěstí už nevidíme, nahradil ji luxorský obelisk. A aby mu nebylo smutno, společnost mu dělají dvě krásné kašny a osm kamenných ženských figur představujících osm velkých francouzských měst. Vítěznému oblouku z dálky zamáváme a slíbíme, že ho ještě dnes pokoříme, a vydáváme se na náměstí Vendôme. To rozhodně minout nemůžeme, vždyť je tam sloup, který dal Napoleon I. ulít z děl, jež posbíral po bitvě u Slavkova. Hlava se nám trošku zatočí i z luxusních značek, která vendômský sloup obklopují. Před hotelem Ritz zavzpomínáme na Lady Di, právě odtud kvapně ujížděla před paparazzii netušíc, že jí zbývá už jen pár minut života… Míříme k Opeře Garnier, taky slyšíte, jak nás Fantom láká do podzemí? My se mu úspěšně schováme v Galerie Lafayette. Někteří z nás už umírají hladíkem, tak zase pauza!!! Ale jen na chvilku! Musíme ještě proběhnout kolem Elysejského paláce, Emmanuela Macrona asi nezahlédneme, ale co! Známe ho z fotek. Rychlochůzí se po Elysejských polích blížíme k Vítěznému oblouku. Kdybychom tu tak byli o měsíc později, mohli bychom z plna hrdla fandit cyklistům Tour de France. Čím víc se blížíme, tím je oblouk větší a větší… A zase schody – ráno 674 na Eiffelce a teď 284 – to budou vymakaná lýtka. Zvládli jsme to, ten výhled stojí za to! Paříž se pomalu ukládá k spánku, Eiffelovka se rozsvítila, aby nám popřála dobrou noc, tak jdeme spát. Nějak tušíme, že další den bude pokračovat ve stejném tempu, musíme nabrat aspoň trochu síly.
Z hotelu vyrážíme v 8 h, čeká nás prý o něco méně perný den, ale známe svoje pappenheimské. Nacpaným metrem se jak sardinky v krabičce přepravujeme do Muzea d’Orsay. Kdo nezažije, neuvěří! Nicméně už se těšíme na impresionisty a na prohlídku zajímavé kdysi nádražní budovy. Tříhodinový rozchod trávíme ve společnosti s Manetem, Monetem, Degasem, Renoirem, Courbetem, van Goghem, Pissarrem, Milletem a dalšími umělci. Po intelektuálním rozjímání přichází na řadu ryze banální záležitost v podobě oběda a nikdo z nás netuší, že do generálního štábu přichází SOS zpráva Houstone, máme problém. Nějaké pařížské klíště si bez skrupulí vybralo člena naší výpravy, aby se vykrmilo neředěnou českou krví. Můžeme však s 99,999 % jistotou konstatovat, že si ani nestačilo cucnout a bylo díky v lékárně zakoupenému háčku okamžitě vykrouceno. Do paláce Biron už s námi neputovalo. Palác Biron je krycí jméno pro muzeum významného francouzského sochaře Augusta Rodina. Určitě budete znát třeba jeho Myslitele. Sedí si v zahradě a my se jen můžeme dohadovat, o čem vlastně přemítá. O osudu Občanů z Calais? O Polibku nebo Bráně pekel? Nebo že by osnoval plány Mstitele? Možná nám to pošeptá Honoré de Balzac… Asi ne, bronzově mlčí, tak třeba příště – až budeme mít více času. Teď už musíme zase nasadit tempíčko, abychom se stihli podívat do Svaté kaple a Conciergerie. Obě místa stojí určitě za návštěvu. Horní patro gotické kaple ze 13. století, kterou dal postavit Ludvík IX., zvaný Svatý, jako důstojné místo pro uložení vzácných relikvií z ukřižování Ježíše Krista, bylo pro nás všechny dechberoucí. Když poprvé uvidíte patnáctimetrová vitrážová okna, tak vám určitě spadne brada jako nám všem. Z kaple se přesuneme do Conciergerie, původně to bylo purkrabství, ze kterého se za revoluce stala soudní budova a vězení. Máte rádi hádanky? Víte, kdo byli nejznámějšími vězni? Pokud si myslíte, že Marie-Antoinetta a Robespierre, tak se nemýlíte. Po návštěvě Conciergerie se vydáme k Chrámu Matky Boží v Paříži, abychom se alespoň zvenku podívali, jak se mu po tom hrozném požáru v 2019 daří. Jeho znovuotevření je naplánováno na prosinec 2024. No a my zase utíkáme dál. Bulvár Svatého Michala nás zavede do Latinské čtvrti. Díky krátké zastávce u Sorbonny se dozvíme, že pod její kupolí odpočívá šedá eminence Ludvíka XIII. – všichni ho známe ze 3 mušketýrů – lišák Richelieu, zakladatel Francouzského institutu. Za chůze zamáváme Panthéonu, ten dnes nenavštívíme, protože je už pozdě a bude zavírat, ale my nejsme smutní, jeho návštěvu máme v plánu. Místo toho se mrkneme do Lucemburských zahrad, kde si ukážeme horní komoru francouzského senátu. Na hledání další kopie Sochy Svobody, jenž se v Lucemburských zahradách ukrývá, už taky není čas, protože jedeme nakoupit proviant do Défense… A OBDIVOVAT Velký oblouk a rovněž Césarův Palec.
Zprávy z domova – CNN Prima News: Tornádo trhající střechy, blesky do Eiffelovky, řeky místo ulic. Francii bičovaly silné bouře. Lovci mimořádných zážitků si přišli na své. Třeba do Eiffelovy věže v Paříži uhodil blesk hned několikrát. Naopak turisty, kteří museli prchat například z Montmartru, průtrž mračen rozhodně nepotěšila… MY JSME NAŠTĚSTÍ NEZAZNAMENALI NIC.
Z hotelu vyrážíme v 8 h, čeká nás perný den! Jedeme RER na celodenní výlet do Versailles. Časovanou vstupenku jsme si dobře zvolili, chvíli před desátou stojíme před vstupem do zámku. Jako všude probíhá bezpečnostní kontrola, ale vše jde jako po másle. Za chvilku se už fotíme na nádvoří. Do zámku jdeme po skupinkách i samostatně, abychom si vše užili podle svých nároků a tempa. Plus mínus hodina na prohlídku interiéru stačí, chceme se pokochat zahradami, ale zrada! Zahrady už jen za příplatek. Naštěstí průzkumná jednotka K&O naší výpravy zjistila, že do parku, kde jsme ještě potřebovali prozkoumat Velký a Malý Trianon a vesničku Marie-Antoinetty, se dostaneme zdarma. Podle zaslaného plánku se celá skupina setkává u Velkého Trianonu, kde se v roce 1920 podepsala Trianonská mírová smlouva a jedním ze signatářů bylo i mladé Československo! To se musí zapít. Před Trianonem si objednáváme ledovou kávu, a ačkoli se snažíme mluvit francouzsky a náš přízvuk není nejhorší, mladý muž připravující nápoje s námi tvrdošíjně mluví anglicky, což irituje paní učitelku, která hnedle zjedná nápravu a už můžeme svobodně „parlovat“ français. V Malém Trianonu toho k vidění moc není, ale co určitě stojí za prohlídku, jsou komnaty Marie-Antoinetty. Kolem Chrámu lásky se dostáváme do malebné vesničky, kterou založila Marie-Antoinetta, nejen proto, aby aspoň na chvíli necítila tíhu dvorní etikety, ale také z ryze pragmatických důvodů. Moderním jazykem bychom toto místo mohli charakterizovat jako centrum edukačního programu pro děti Marie-Antoinetty. Velmi módní tehdy byly spisy filozofa Jeana-Jacquese Rousseaua, který tvrdil, že člověk se rodí dobrý a kazí ho teprve společnost. V přírodě a vesničanech nedotčených civilizací bylo tedy viděno dobro a ti civilizovaní zatoužili po návratu k přírodě, ale co si budem – v tomto případě šlo ovšem o návrat k přírodě se všemi moderními výdobytky a vesnička poskytovala královně, jejím dětem a přátelům veškerý luxus. Když se i my nabažíme přírody, táhne nás to zpět do civilizace, a proto hurá na RER, abychom ještě z Paříže něco viděli. Na náměstí Bastily, kde možná už jen genius loci může někomu nahnat husí kůži, zkoumáme v chodníku značky, které vytyčují půdorys kdysi obranné pevnosti, později obávaného vězení. Připomínáme si den 14. července 1789, naťukneme nejdůležitější události Velké francouzské revoluce, sotva jsme popravili Ludvíka XVI., Marii-Antoinettu a Robespierra a už nás volá jiný pomník – symbol další pařížské revoluce – Červencový sloup. My, kteří jsme četli Hugovy Bídníky, víme, o čem je řeč. A aby toho nebylo málo, z novodobějších dějin našich pozornost upoutá Opera Bastila. Lístky na operu nemáme, tak se přesouváme na nádherné Vogézské náměstí, proběhneme kolem pařížského magistrátu a náš sprint aspoň na chvilku končí u Beaubourgu, muzea moderního umění. Dostáváme krátký rozchod na svačinovečeři a pak zas běžíme! Musíme se dopravit ke kotvišti společnosti Bateaux-Mouches, abychom si užili Paříž a její památky projížďkou po Seine. Ale je 21. 6. a celá Paříž žije Svátkem hudby. Zažíváme na vlastní kůži, co znamená prorážet davy lidí v protiproudu. Ale vítězíme! Odměnou nám je hodinová plavba po Seině. Ani teď neodpočíváme. Sledujeme památky na pravém i na levém břehu a jedeme poznávačku. Celkem jsme úspěšní a máme z toho radost. Ke kotvišti se vracíme v 23 hodin a madame Eiffelovka se z radosti, že nás opět vidí, přehodila ze světelného módu do blikavého pozdravu, což všichni na palubě ocenili rozradostněným jééé. Vylodíme se a odškrtáváme poslední bod dnešního programu. Z posledních sil zamíříme k metru a zaslouženě na kutě.
Zprávy z domova – iRozhlas: Centrem Paříže otřásl výbuch jeden dům se zhroutil. Nejméně 37 lidí je zraněných, na místě byl cítit plyn… V pařížském 5. obvodu ve středu kolem 17.00 zazněl silný výbuch, který si vyžádal nejméně 37 zraněných. Budova americké umělecké školy se zcela zhroutila, několik dalších domů je vážně poškozeno. MY JSME NAŠTĚSTÍ NEZAZNAMENALI NIC.
Z hotelu vyrážíme nezvykle pozdě. V 8:30!!! Že by nás už nečekal perný den? Perný asi ne, ale plačtivý určitě. Všem se nám vybaví okřídlená věta pana Kemra z filmu Na samotě u lesa. No prostě lije jako z konve! Asi nějací pařížští naschválníčci, kteří vědí, že odpoledne máme strávit v Louvru, ale dopoledne je v plánu procházka po Latinské čtvrti a jejím okolí… No, tentokrát se musíme obejít bez kochání v ulicích a rovnou někam pod střechu. První zastávka je v kostele Svatého Sulpicia, dozvídáme se, že po Chrámu Matky Boží se jedná o druhý největší kostel v Paříži, a také že v severní části transeptu se nachází mosazná páska vedoucí po podlaze kostela jižním směrem a gnómón, díky kterému místní farář v 18. století chtěl zjistit přesné datum jarní rovnodennosti a Velikonoc. Sluneční paprsky procházející v poledne přes čočku vsazenou v okně pak dopadají 21. března na vyznačenou pásku. Tento svatosulpicijský gnómón hraje i důležitou roli ve filmu Šifra mistra Leonarda. Trošku jsme uschli, ale to je vlastně jedno, protože venku prší stále stejně intenzivně a my zmokneme zase. Statečně si řekneme, že nejsme z cukru, a směle vyrážíme do Panthéonu. VELIKÁNŮM VDĚČNÁ VLAST hlásá fronton francouzského mauzolea – zhruba tušíme, kteří velikáni zde odpočívají, ale pro jistotu to jdeme na vlastní oči ověřit. Než ale sestoupíme do krypty, zastaví nás Foucaultovo kyvadlo a nepustí nás dál, dokud si nenastudujeme materiál o prvním experimentu s ním potvrzujícím otáčení Země kolem své osy. Naši fyzikáři by z nás měli velkou radost. A nejen fyzikáři. Náš pobyt v Paříži je megamezipředmětový. Po hodinové prohlídce odcházíme z Panthéonu s pocitem gendrové nevyrovnanosti – napočítali jsme pouze 6 žen z celkového počtu 81 panthéonizovaných velikánů! Stále prší. Kryti střechou Panthéonu hledáme mezi jmény učenců vytesaných na fasádě protilehlé knihovny Svaté Jenovéfy jméno mistra Jana Husa. Úkol to rozhodně není snadný, ale i ten se nám podaří vyřešit a jako hrdí Češi přebíháme do blízkého kostela svatého Štěpána na hoře, který ukrývá další poklady – poslední dochovaný letnýř v Paříži, relikviář svaté Jenovéfy, patronky Paříže, a hroby Blaise Pascala a Jeana Racina. Je poledne, máme obědní rozchod a konečně vylézá i sluníčko, které nás o chvíli později doprovodí na cestě do Louvru. Když odbíjí 14. hodina, stojíme vzorně ve frontě do nejnavštěvovanějšího a největšího muzea na světě. Těšíme se na Jocondu (rozuměj na Mona Lisu), ale určitě to bude boj se k ní dostat, každý prahne po selfíčku s ní. Velkou skleněnou pyramidou procházíme kontrolou a máme rozchod až do zavírací hodiny. Louvre opouštíme kolem malé obrácené pyramidy, zaskočíme na chvilku do Tuilerských zahrad a jdeme nakupovat suvenýry. Pomalu se začínáme připravovat na cestu domů.
Domov mlčí – dnes žádné zvěsti Jobovy… TO JSME NAŠTĚSTÍ ZAZNAMENALI
23. 6. 2023 – DEN ŠESTÝ NÁVRAT
Již druhý den vyrážíme z hotelu až v 8:30. Jedeme na Východní nádraží uložit zavazadla do úschovny, abychom mohli naposledy skočit do víru velkoměsta. Ale ani poslední den se nebudeme nazdařbůh poflakovat, žádné kavárničky, žádné hospůdky! Nepřijeli jsme do Paříže lelkovat, ale vzdělávat se. Poslední zastávka našeho náročného programu je bazilika Saint-Denis (překládáno do češtiny jako Diviš), někdy označována jako první skutečně gotická stavba. A zábavná je sama legenda spojená se svatým Divišem, která praví, že Diviš, pařížský biskup, zemřel smrtí mučedníka – byl sťat galskými pohany na Montmartru kolem 250 našeho letopočtu. A teď to přijde!!! Diviš se ani po smrti nevzdal! Vstal, dal si hlavu pod paži a ušel ještě několik mil na sever. No prostě zázrak. Na místě, kde padl mrtev, stojí dnes po něm pojmenovaná bazilika, jež je současně nekropolí francouzských králů. Vstupujeme dovnitř se zatajeným dechem, na náhrobcích čteme jména těch, o kterých jsme slýchávali v hodinách dějepisu, vybavují se nám střípky francké a francouzské historie. Čas vymezený našemu pařížskému dobrodružství se pomalu blíží k nule. Opouštíme krále, královny a svatého Diviše a jedeme naposledy pozdravit Notre-Dame a Seinu a slibujeme (někteří z nás určitě), že se do Paříže dřív nebo později určitě znovu vypravíme. Poslední oběd a poslední lehký sprint na nádraží. Nasedáme do TGV, odjíždíme načas – v 15:55 zamáčkneme slzu – Au revoir Paris et à (très) bientôt! – a vyrážíme na východ. Čekají nás už jen přestupy v Karlsruhe, v Norimberku a v Bayreuthu. Všechny přípoje stíháme a v 00:43 si nás do morku kostí unavené, ale šťastné, obohacené o nové zážitky a s nabytými vědomostmi a dovednostmi v Marktredwitz vyzvedávají rodiče. Tím naše dobrodružné Tour de Paris definitivně končí.
Fotogalerie: den první, den druhý, den třetí, den čtvrtý, den pátý, den šestý
Závěrečná statistika: 142 879 kroků = 111,5 nachozených kilometrů, 194 vyšlápnutých pater za 6 dní
Poděkování
Všem účastníkům výpravy – Hance Dinhové, Káťě Hallové, Kátě Kinkalové, Natce Novotné, Anet Šedivé, Lucce Truhlářové, Nicol Tulejové, Adéle Zíkové, Samovi Adamovi, Tomáši Benediktovi, Adamu Černekovi, Norbíkovi Nídlovi, Peťovi Polákovi a Damiánu Velkovi – za šest parádních pohodových dní bez zranění a ztrát. Mým dvěma pomocníčkům Káje Joanidisové a Ondrovi Mihalovi za pomoc při organizaci a především pěšo/metro přesunech. Rodičům za bezvadnou spolupráci při přípravě výjezdu a ochotu odvést své ratolesti z Marktredwitz. Městu Cheb za poskytnutí sponzorského daru a jmenovitě panu Petru Truhlářovi za jeho zprostředkování a vyřízení.
Na závěr NNNNSZ (nově nabytá nezbytně nutná slovní zásoba):
affluence (f) – nával; billet jumelé (m) – dvojvstupenka; corbeau (m) – havran; extincteur (m) – hasicí přístroj; jubé (m) – letnýř = lektorium; Penseur (m) – Myslitel; pickpocket (m) – kapesní zloděj; strapontin (m) – sklápěcí sedačka; statue (f) équestre – jezdecká socha; tique (f) – klíště; tire-tique (m) – háček na odstranění klíštěte; vengeur (m) – mstitel // glacé(e) – ledový // se démagnétiser – odmagnetizovat se; se faire pincer – skřípnout; s’infiltrer – infiltrovat se // Nous ne sommes pas un groupe scolaire!
